Možná jen nevěřili, ale dneska už to ví Ti, kteří pochopili, září, pořád na to sví A rostou mezi lesy, mezi kopci různejch míst Důkazy o tom, jak si člověk může plnit sny Hudba je nekonečná inspirace napříč dny Hudba je nekonečná inspirace napříč dny Od Prahy do Ostravy všechny cesty vedou k ní Od Prahy do Ostravy všechny cesty vedou k ní Všichni lidi kolem Tebe rázem jsou Ti blíž Všichni lidi kolem Tebe rázem jsou Ti blíž Celý roky zpátky domů, když Ti město spí A já nebudu se bát o to co má být Stejně to, co v sobě mám, mi nemůžeš vzít Proto myslím, dýchám dál, než se změním v prach Ten, kdo v noci umírá, nemá z rána strach Víš, ten život není jenom easy Víš, že je naho pro ty výzvy Víš, ale nejde jenom mířit, pokud stojíš věčně nahoře, tak můžeš padat z výše Jen stín, má nekonečně mnoho podob, co s tím? Dýchám a obouvám se do bot, co vím? Kolik rozdám toho druhým, než najdu v sobě odpovědi, jak na konci duhy A můžu nebo taky musím A můžeš, pokud kolem Tě to dusí A můžem' pořád dělat jen to, co umím, mám nekonečně otázek, co neodpoví ony Tak hledám a denně mě to nutí Co žiju, to píšu, co píšu, to umím Co říkám, to mám anebo mít musím a i když to neznám, tak jednou to zkusím A já nebudu se bát o to co má být Stejně to, co v sobě mám, mi nemůžeš vzít Proto myslím, dýchám dál, než se změním v prach Ten, kdo v noci umírá, nemá z rána strach 2x: A já nebudu se bát o to co má být Stejně to, co v sobě mám, mi nemůžeš vzít Proto myslím, dýchám dál, než se změním v prach Ten, kdo v noci umírá, nemá z rána strach