1. ^CLíně jak ^G/Hdítě mi v ^Amiklíně se ^Guvelebíš, tváře ti hoří a pálí mě na rukou, najednou zdá se, že ztrácíme otěže, ^Fteď už nás ^Gnedoženou^C. ref: Z ^F višně se ^Gnepadá, ^Ckdyž celá ^Gzahrada ^Cstala se ^Dtvojí ^Gženou. ^CJen děti ^G/Hmají se, ^Amikdyž někdy ^G ztratí se, ^Fhned na to ^Gzapomenou^C. 2. Ptáš se, zda znáš mě, zda víš, co tě ještě čeká, v duši mi dřímá má víra, že pochopíš. Nemysli, že bys mi vstoupit směl do mysli, i když jsi zas o kus blíž. ref: Z višně se nepadá… 3. Dávno se málo mi zdálo být potěšením, čím víc mi dáváš, tím víc tě chci mít. Schovávám do kapsy strachy, že kdepak jsi, že by mi tě mohli vzít. ref: Z višně se nepadá…