1.sl. Měl jsem ^Gmi hlídat tetě ^B křečka, ^F dala mi ho se slovy, ať ^C u mě chvíli přečká. Ale ^Gmi křečka uhlí^Bdati ^F nelze jen tak lehce, obzvlášť ^C když se vám moc nechce. Po po^Gmikoji ať si ^B běhá, ^F na gauč jsem si lehnul, ^C vzápětí se ani nehnul. Tlači^Gmilo mě do zad ^B kromě ^F polštářů i cosi, ^Cuž se vidím tetu prosit: hej ^Es teto, já ho ^B zabil, ^D už se to nestane, jo ^Gmi ten už asi nevstane. Hej ^Es teto, nekřič ^B na mě, ^D já ho prostě neviděl, ^Gmi už dost jsem se nastyděl, hej ^Es teto! ^BDGmiEsBDD7 2.sl. Tak jsem kouknul, co mě tlačí, seděl jsem jenom na televizním ovladači, ale křeččí švitoření slyšet není, jenom zvláštní smrad se line od topení. Zase se mi dech zatajil, spečeného křečka bych před tetou neobhájil. A dřív než tam sebou seknu, měl bych asi vymyslet, jak tetě potom řeknu: hej teto, já ho zabil, už se to nestane jo, ten už asi nevstane. Hej teto, nekřič na mě, já ho prostě neviděl, už dost jsem se nastyděl, hej teto! 3.sl. Hej teto, já ho fakt zabil, ten bídák sežral magnet a k topení se přitavil. Hej teto, co na to říci? Můžeš si ho maximálně připnout na lednici. Hej teto, (teto) já ho zabil, (zabil) už se to nestane, jo, ten už asi nevstane. Hej teto, (to je) nekřič na mě, (v kelu) já ho prostě neviděl, už dost jsem se nastyděl, hej teto!