PH: Od nepaměti tu žili lidé, u rybnatého meandru řeky, na kopcích a stráních, které znamenaly bezpečí a dostatek. A jak šel čas, při brodech, kudy procházely obchodní stezky, vznikaly osady, chráněné na pravém břehu hradištěm, jemuž bylo jméno Vyšehrad, na břehu levém pak Hradčany. A mezi nimi v temné spleti pěšin a vyšlapaných cest, z bájí a mýtů za staletí vyrostla Praha - matka měst. WM: Krásná za večerů, kdy soumrak padá a od vltavských břehů vánek začne vát. Krásná o polednách, kdy bývá mladá, je jako dívka, kterou každý chce mít rád, je jako dívka, kterou každý chce mít rád. PH: Žili v ní králové a preláti a kati, šílení císaři a jejich fraucimor, hlavně ale ti, jimž tohle město patří po srdci, řemeslníci, mistři, tovaryši, neokázalí bezejmenní. Tto oni dali Praze její duši a stáli při ní v časech míru i těžkých zkoušek, dali jí fortel svého díla a byli její záštitou a ona se jim proměnila v kamennou růži rozvitou. WM: Krásná v létě, kdy tvář si krášlí duhou a na věže si sluncem dává verše psát. Krásná zasněžená, kdy s bílou stuhou, je jako dívka, kterou každý chce mít rád, je jako dívka, kterou každý chce mít rád. PH: Barok a gotika, věže a továrny, moderní paláce, parky a sídliště, to všechno je Praha a navíc hudba, život, jenž kypí a dere se kupředu, protože rozvitá růže je v kamení živá, dýchá a košatí, hrdá na svoje půvaby, kouzla a tajemství, ve kterých minulost se pojí s přítomností, čas pro ni vrší v každém domě bezpočet činů, slov a gest, ona jak dřív tu stojí skromně, však slávou dotýká se hvězd. WM: Krásná, když přijde máj, a v záři ranní, v ní na tisíce jarních tónů začne hrát. Krásná, jedinečná, ta vlídná paní, je jako dívka, kterou každý chce mít rád, je jako dívka, kterou každý chce mít rád.