Odkládám plášť, zouvám si boty v předsíni. Nikdo tu nevětrá, nádobí nikdo nešpiní. Otvírám dveře do ložnice, kde se mnou spíš. Lehnu si do postele bez Tebe, když dovolíš. A čekám... Měla bych umejt vokna, pořád říkám, že nemám kdy. Dal jsi mi tejden volna, nevařím, jsem zkrátka "free". Koukám se na svý ruce, cejtím Tvou kůži a pot. Čekám kdy zazvoníš, čekám na klapot Tvejch bot. Čekám... Pracovních úkolů mám v plánu asi stopadesátpět. Ležím a tu pavučinu na stropě nejde nevidět. Je krásné pozorovat pavouka, jak střeží si svůj dům. Jestli hned nepřijdeš, tak ještě dneska přijdu o rozum. Čekám... Poslouchám tikot hodin, poslouchám ticho a tmu. Je mi tu zima a na tu si nikdy nezvyknu. Rozeznávám ve tmě siluetu Tvého těla a vím, že když zavřu oči, abych neviděla, nic tím nespravím. Čekám... Cosi mě probudilo, světlo už se vkrádá do ulic. Miluju svítání, ale Tebe miluju víc. Co na tom, že mi denně voláš, a že dobře vím, kde spíš. Já zůstávám pod peřinou, dokud se ke mně nevrátíš. Čekám...