Karla se dívala z okna a dívala se na město. To zrovna svítilo, byl večer. A v dálce byly hory. Když je tma, hory nesvítí. A Karla hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla má rada, když se něco děje. Takže se dívala z okna. Do oken toho svýho. Ale ten její nebyl její. Takový případy se dějí. A Karla hrozně ráda: Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Byl doma. A nebyl sám. Pod okny rostly divný stromy. A ten její sedí náhle na římse. Pak se mu rozkmitala postava. A spadl beznadějně dolů dolů dolů dolů dolů. Roztáhnul ruce a odlít jako holub. Kam letí, to Karla nevidí. Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda hrozně ráda pozoruje. Karla hrozně ráda hrozně ráda pozoruje...