Dneska je obloha bez mraků, ač stále cítím kouř. Spálený sutiny zázraků, nechávám za sebou. Je nový ráno po bitvě, vím, že jsem neprohrál. Jen někdo uvnitř pobíd mě, a já už vím kam dál. Na láhvi vína, čtu si mezi řádky. Místo pondělků příjdou i pátky. Že co nejde, jednou se může stát. Dneska zase náš svět, má zpět barvy co míval. Až na srdci šrámy, máme zlý. Dneska místo pláče, rázem mám chuť si zpívat, že i přes překážky dá se snít. Dneska je obloha bez mraků, už brzo přijde hic. Dnes místo subtilních náznaků, chci křičet z plnejch plic. V hlavě mám tisíc nápadů, na těle škrábance. Však vím, že tam, kam dneska jdu, nebudu bez šance. Na láhvi vína, čtu si mezi řádky, že déšť, co přijde uhasí mý zmatky. a co nejde stále se může stát. Dneska zase náš svět, má zpět barvy co míval. Až na srdci šrámy, máme zlý. Dneska místo pláče, rázem mám chuť si zpívat, že i přes překážky dá se snít. Nechci se vrátit, nikdy nechci to zpátky. Nechci se vrátit, nechci to zpátky. Nechci se vrátit, nikdy nechci to zpátky. Nechci se vrátit, nechci to zpátky. Dneska zase náš svět, má zpět barvy co míval. Až na srdci šrámy, máme zlý. Dneska místo pláče, rázem mám chuť si zpívat, že i přes překážky dá se snít.