Když na mě přišla léta dospívání, prošla jsem s jedním klukem hvězdnou plání, s očima podle vzoru pradávných milenců. On zasvěceně hrál si na hvězdáře a s tváří hrozně blízko moji tváře, vykládal významně o souhvězdí blíženců. Co leží dál, tam za Mléčnou dráhou, proč dálky jsou tak neskutečné. Co leží dál, tam za Mléčnou dráhou, se mnou se ptal, tam na konečné. Kdoví, co je s tím klukem, kde je doma, snad někde vážně dělá astronoma i já jsem dospělá, jen stejně dál zvědavá. Už vím kam vešla noha kosmonauta, Velký a Malý vůz, že nejsou auta, pár dětských otázek mi v hlavě dál zůstává. Co leží dál, tam za Mléčnou dráhou, proč dálky jsou tak neskutečné. Co leží dál, tam za Mléčnou dráhou a co tam dál za nekonečnem. Co leží dál, tam za Mléčnou dráhou, dokážem plout tam za tajemstvím. Snad někde jsou i planety s vláhou a zelení a láskou a vším. Co leží dál, tam za Mléčnou dráhou, dokážem plout tam za tajemstvím. Snad někde jsou i planety s vláhou a zelení a láskou a vším.