Řeči, krásné řeči, ženám hlavy popletou, každá v koutku duše touží žít s poetou, za ním hluše kluše cestou staletou. Řeči, krásné řeči, když se správně odměří, donesou mě k němu lehce jak pápěří, srdce, ať chce nebo nechce, uvěří. Jsem devět dnů jeho blues, no prostě kus, mám v pamáku než mu jede autobus, jsem vážky let, sonet, který Shakespeare psal, svět z jeho vět denně dělá ideál. Ó, řeči, krásné řeči, ty se cílem neminou a tak byla trefa skvělá též příčinou, že už nejsem dívkou zcela nevinnou. Jsem devět dnů jeho blues, no prostě kus, mám v pamáku než mu jede autobus, jsem vážky let, sonet, který Shakespeare psal, svět z jeho vět denně dělá ideál. Jó, řeči, krásné řeči, když se správně odměří, donesou mě k němu lehce jak pápěří, srdce, ať chce nebo nechce, uvěří.