Veselo bylo o posvícení, vesele sklenky zvonily, klarinet pískal do kuropění, trumpety krásně troubily. Vesele výskali chasníci, každý byl vesel a mlád, každý kol pasu chyt dívčici, sólo si nechali hrát. Jen jeden sám zahrát si dal, výsknul a zanotoval: A já sám a sám, jdu, a nevím kam, když mě srdce bolí, tak si zazpívám. A já sám a sám, jdu, a nevím kam, jedno zda svou hlavu složím, tu anebo tam, jedno zda svou hlavu složím, tu anebo tam. Se sklenkou v ruce písničku zpíval, navzdory svému osudu. Neboť ta, kterou k smrti rád míval, řekla: Já tvoji nebudu. Od těch dob se žádnou na světe nezkusil milování, mě každá kytička nevoní, říkal všem na potkání. A ještě ráno, nežli šel spát, musel si zanotovat. A já sám a sám, jdu, a nevím kam, když mě srdce bolí, tak si zazpívám. A já sám a sám, jdu, a nevím kam, jedno zda svou hlavu složím, tu anebo tam, jedno zda svou hlavu složím, tu anebo tam.