Když ještě civilizace nebyla, vládla celým širým světem idyla, lidi byli jen nahatý opice, brontosaurus válcoval jim silnice. V poledne mu dali metrák přesličky a pak v jeho stínu hráli kuličky, brontosaurus žral, lidoop si hrál, když dostal hlad, tak si vzal a potom klidně spal. K obědu měl datle, k večeři zas jelena, z palmy měl paraple, mlíko z vemena. Nic nepočítal, nebyly peníze, měl to, co si vzal, nebyla krize. A k tomu času byla fůra, lidi byli nevinní, nebyla cenzůra, nečtli noviny. Jak dosvědčí předpotopní nálezy, dilúvium neznalo vynálezy, jednoho dne přišlo lidem za těžký, chodit líčit na mamuty jen pěšky. Vypsali soutěž na vynález kola, netušíce, co zla kolo vyvolá, každý kolo chtěl, dal za ně, co měl, ten, co kolo vymyslel, čím dále více chtěl. Dávali mu škeble, on chtěl pterodaktyla, cena kola hnedle závratná byla. Chtěl nejméně tisíc slonů a pět dinosaurů k tomu, všechno se mu zdálo málo, kolo čím dál více stálo. Až nakonec přišel na to, že chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze, tak vznikl člověk bohatý a první krize. Protože zlato měli pouze ti, co znali kšeftovat a ostatní z nouze začli pracovat. A tak vznikla třída, která nemá nic, vedle třídy, která chce mít čím dál víc. Z toho vznikly spory, hádky, šarvátky, místo dobytka jdou lidi na jatky, ze škol ale mocně zdělaj ruiničky a z universit na dříví kůlničky, rozbili domy, rozbili stromy, až se naučili rozbíjet i atomy. V atomické éře život bude legrace, ku předu se peře civilizace. Už nebude práce třeba, atom zadělá na chleba, atom nám vypere prádlo a přitom vyškvaří sádlo. Energii atomickou nahradíme práci lidskou, nahradí nám všechny stroje, elektřinu na přístroje, rozpustí v moři ledovce, do roviny srovná kopce, v sopce požáry uhasí, Saharu zavodní a bez ohledu na rasy budem žít jak bratři rodní. Až spatříme duhu z Kordiller až po Pamír, bez pánů a sluhů budem slavit mír.