Václav: Vůní světa lánů
tvoje jméno vysázím,
v tůních oceánů
v perlách bílých rozházím.
Nebo spíš je vynesu výš,
než by kdokoliv z vás,
teď to víš.
Jana: Ty dovedeš lhát.
Václav: Ty v to však nevěříš.
Jana: Co můžeš mi dát.
Václav: Co na tom záleží,
to všechno se může stát
znenadání.
Spolu: Krouží,
vesmír krouží,
jak pár míčků
v dlaních tvých.
Slouží,
země slouží
pro tvou výtku,
pro tvůj smích.
Václav: Slunce zář
se bez boje vzdá,
než ti pozlatí tvář,
teď to víš.
Jana: To vítr zpívá.
Václav: Mým slovům nevěříš.
Jana: Zní jenom v pohádkách.
Václav: A pak se podivíš,
co všechno se může stát
znenadání.
Spolu: Zkouším,
ještě zkouším,
najít správné srovnání.
Václav: Co ti říct,
snad míň nebo víc,
snad jen, že tě mám rád,
teď to víš.
Jana: Tak dej mi to znát.
Václav: Proč mi mé vyznání.
Jana: Tak smíš i trocha lhát.
Václav: A to je poznání.
Spolu: Co všechno se může stát
znenadání.
Spolu: Zdání, pouhé zdání,
zdání, pouhé zdání,
zdání, pouhé zdání...
Slavik
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵