Dávno smíš
být tím, pro koho k ránu bdít,
být nocí průzračnou,
být stopou létavic,
co k dálkám dálky sčítají.
Dávno smíš
být slibem zítřkům dávaným,
dřiv než se mraky hnou
a kývnou na měsíc,
že ptáci den už vítají.
Nežádám, kdy odpovídáš,
z očí tvých čtu i co skrýváš,
i bloudění, svá bloudění.
Dávno smíš
znát radost mou i trápení
a třeba poraníš,
to přece taky smíš,
si darem, co mi zůstává,
blízký dalekým nadějím,
buď vítán.
Dávno smíš
být slibem zítřkům dávaným,
dřiv než se mraky hnou
a kývnou na měsíc,
že ptáci den už vítají.
Nežádám, kdy odpovídáš,
z očí tvých čtu i co skrýváš,
i bloudění, svá bloudění.
Dávno smíš
znát radost mou i trápení
a třeba poraníš,
to přece taky smíš,
si darem, co mi zůstává,
blízký dalekým nadějím,
buď vítán.
Slavik
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵