Je pozdě litovat,
střepy a štěstí spojovat,
Džbán,
rozbil se džbán,
můžeš jít,
neplač, vždyť víš,
že byl popraskaný,
slepovaný,
teď na jiný se nauč pít.
Nám
rozlévá sklo ke hvězdám,
touha, co do džbánu
byla daná,
v něm zraňovaná,
teď vlasy si rozplétá.
Já vím,
že se solí
se z moří
k řekám připojí,
poklid v ní objeví,
slzy přisolí,
o střípky nestojí,
sama si naň je zas džbán.
Jak byl ten náš,
jenom popraskaný,
slibovaný,
ne, na ten tvůj nečekám.
Touha,
co do polí
přináší jiným obilí,
rozhoupe údolí,
zpívá po chvíli
o tom, že rozkvétá,
dívkám z boků rozkvétá,
přezrálá, sladká a nečekaná,
nečekaná,
mám vůni hlohů,
zvodnej tah,
naléhám,
tak najdi můj džbán,
tady, tam a všude tě mám.
Slavik
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵