1. Jak se ti slova jednou vytvoří v hlase Tak není prostor už je zastavit včas Něco říct nápad nebyl nejlepší, zdá se Jenže to nevrátíme, sklapla už past Před sebou utekli jsme z bitevní vřavy Zahnaný do koutů jsme tasili zbraň A není náplast, co ta zranění spraví Když jsem tě poranil, tak taky mě zraň Snad dějiny, co příjdou Se ptát Napsaný jsou jen křídou 2. Jak se ti slova jednou vytvoří v hlase Tak nejde jednoduše zastavit čas Karty jsou ložený, je zbytečný ptát se To co i ostatní, teď potkalo nás Za dvěrma je období velikejch přeměn Nevím zda bohudík nebo bohužel Je horší vědět, že jsem řek, co jsem neměl A nebo pochopit, že jsem to říct chtěl A dějiny, co příjdou Se ptát Napsaný nejsou křídou Je to nezvratný A tak jako cejch To na kůži mám Stejně tak jak ty