Př^Aátele v^Dítám, stromy, ř^Geku, slunce, pt^Aáky pozvu d^Dál, "d^Aobrý den," ř^Díkám, těmhle k^Gamarádům j^Aá vždy otvír^Dám, dejte j^Aaro do mých dnů, já m^Hmiěla pár príma sn^Gů, na jeden z n^Aich si vzpomínám: s vámi j^Gít na dlouhý fl^Aám. R1: A j^Hmiít zeleným ^Emiúbočím až t^Aam, kde známí tě p^Dozdraví, a d^Hmiál, dokud dech p^Emiostačí, kde č^Aas i tebe zastav^Hmií. Na prahu stojím, lodi jen tak v moři já se podobám, na zvonek zvoním ze vzteku, že se mi ten zvuk snad jenom zdál, jak tady dlouho čekat mám, zima je dlouhá, povídám, vždyť žádný z hostů nejde dál, já vím, každý za své vzal. R2: Teď znáš, proč dávno nepláčem vždy, když karta se otočí, nám všem život dál utíká pod zamračeným obočím. R2: