Píseň pro ženu O^Emihněm jsou zahřáté ^Gpálí je dlaně když je ^Amividíš z ^Cjejich očí dá se ^Emičíst C^Emiopánky blonďaté č^Gerné i hnědé když jdou ^Amik nám ^Cmají na rtech vůni ^Emilip A já ^Amisám n^Hmiechápu jak bez nich ^Emidá se žít bez nich ^Amichybí klid je to z^Clý když dv^Da si nemají co ř^Emiíct Já to ^Amiznám ^Hmižena nechodí jen p^Emio špičkách slzy n^Amia víčkách nesmíš o^Cdejít střepy s^Deber začni znovu^Emi žít N^Emiahotu skrývají c^Gudnost je zdobí prsty ^Amivryjí do srdce dechem ^Csvíce rozsvítí a pak jdou ^Emispát tr^Emiávou se brouzdají r^Gosou se zmáčí když se ^Amismějí ďá^Cbelský maj v očích t^Emiřpyt /: Přijdou ^Amik nám ^Hmibílé jako peří ^Emilabutí střev^Amiíce z nití kolik d^Cnů tolik ^Dvět tolik ^Emisnů dechem s^Amivým p^Hmirobudí tě ranní ^Emipanenství závoj ^Amis vůní fialek nelze ^Cříct čím v^Dším vlastně pro nás ^Emijsou :/