Otáčím list na kapitolu dětství Existoval jsem jen já a můj vesmír Dětství bez chyb, přísná výchova A večer každodenní otázka „kdes byl?“ Ostatní měli volnosti víc Ve třinácti už chodili od osmi pít Vraceli se později než jsem usínal V sobě smutek, jsem stále dusil dál Rodina se divila proč milujeme s bráchou rap Nepochopili, že tam je naše odpověď A nepochopí podstatu toho ani teď Proč sem měl za vzory ty, co brali fet Zkoušel jsem graffiti po tom, co jsem slyšel text Bez lásky ke sportu jsem hrál basket Nepochopili nás a nepochopí Jak si bez nástrojů můžeme stavět svět Začalo IF, můj svět číslo jedna Někdo myslel, že se nevyhrabem ze dna Věděl jsem o tom nejvíc sám Měl jsem v pi*i to řvát nahlas, nebudujeme hrad Každý se najednou chtěl bavit Každý mě najednou chtěl zdravit Měl jsem k nim předsudek, ale chtěl jsem se ho zbavit Ale nešlo smazat rány Nechtěl jsem rapem všechny přesvědčit Ale když nevěří, není lehké žít Cítil jsem v rodině hřích Menší podporu než mi dávala dřív Neměl jsem pokoru k nim Doteď jsem ji neprobudil Nelituju toho, že jsem nezastavil To mi umožnilo zapomenout na všechny ztráty… Nemohl jsem najít sám sebe Proto jsem psal skoro dennodenně Nevěděl jsem co je fame, co je stres Co je odpovědnost, jaká je hodnota peněz Tehdy jsem nebyl na pódiu jako doma I tak jsem chtěl vstát, vyspět, protestovat Když to pose*u tak nebude šance znova Nemohl jsem se stát mistrem za dvě slova Co nemáš, můžeš mít – tak zavři oči a ser na okolí Co nemáš, můžeš mít – je to cesta, která občas bolí Co nemáš, můžeš mít – tak zavři oči a ser na okolí Co nemáš, můžeš mít – přinese to rány, které nezahojíš Čemu jsem dřív nevěřil teď žiju A čemu jsem důvěřoval, už nezažiju Parodie na svět, umělá vidina života Tyhle doby ani nechci vzít nazpět Už nevěřím podání ruky, ani úsměvu Kamarádům na cestě k úspěchu Affro mi vydal dva singly a desku Nikdo mě nenutil, neříkal nestůj Věřil jsem všemu, věřím i teď Nepřesvědčí mě už nikdy nikdo – na světě, O víkendech vidím lidi, co jsou šťastní Za moje slova, Fatteův beat – je radost mít Lidi co věří tobě – jsou cíl Kolikrát stojíš jako oběť – jsou tví Kolikrát by sis vybral cestu jinou Ale stejně víš, že bez toho nemůžeš žít Stejně jako někteří nemohli žít beze mě Nemohli strávit můj pokrok v mojí hudbě Byl jsem pro ně nula, Fatte byl pro ně nula Díky tomu se ale naše hudba nepohnula Zajímalo by mě, co chtěli vidět slyšet Sami se můžou jenom za své děti stydět Nechci vás vidět, dokud nezemřete Nechci dopadnou jak vy – tak primitivně Nepřáli jste a nebudete nikdy víc, Nikdo z vás mi to nechce ale nikdy říct Moji rodiče ví co vychovali Jsou pyšní na to co vybudovali Museli stokrát poslouchat kecy o tom Co jsem řekl v rozhovoru a co bylo potom Jak se řešilo že jsem ten nejhorší Ale nedošlo vám, že to vy jste ten ko*ot Co skoro nezná jméno svého syna Co neznal pojem rodina Radši budu navždy spodina Co bude mít svůj sen, moje vina…