Den padá na kolena čelem nebe dře o zem honí měsíc v ulicích ale ten zpátky běží ohrada prolomená mé myšlenky po tisících ven tryskem bez otěží náhle bloudí Vím jak stmívání zemi řeže v půli vůli osedlá napůl lítání zpola tažní voli touhy žentour noci táhnem dlouhý sen nás pohání k svítání Den taje odkrývá se nebe černozem šeravým nebem oko noci prosvítá kdo ví co se blíží čísi dlaň nestřeženě pohla stavidlem co s nocí vtéká do nás nikdo netuší Vím jak stmívání zemi řeže v půli vůli osedlá napůl lítání zpola tažní voli touhy žentour noci táhnem dlouhý sen nás zdá se pohání k svítání