Tak už se stmívá den dohořívá už i ty usínáš tak co nám zbývá... Jít spát to já dobře vím tak trochu spěchám když odestýlám noci té se nebojím vím co mne čeká když usínám oči zralé tváře setmělé do tmy níž někám stékám. Na druhý břeh přebrodím bílou sukni výš v proudu mléka. Tam odtamtudy ty sem k nám ani nedutám a na nic se neptám jestli jsou oni tady nebo já tam kdo se komu zdá jestli oni mě nebo já se zdám jim já se zdám jim. Zpátky se modrou vracívám a světla lamp mi ránem svítí. Ani nevím odkud kam když přelétám špičky stromů míjím. Prsty moře rozčeřím když z mraků níž dolů stékám. Na druhý břeh přebrodím bílou sukni výš v proudu mléka.