Když se soumrak sklání nad Zborovskou plání sluneční když zhasne svit, křížů bílé řady ze tmy svítí všady, které střeží mrtvých klid. Tiché půlnoci když přijde čas a zem líbá bledé luny jas. Českým hochům k spánku na perutích vánku, zpívá smutný hlas. Hoši od Zborova klidně v zemi spíte, vy se nikdy více domů nevrátíte. Vy se nevrátíte nikdy více zpátky, více nezříte svou zem. Mužně jste se bili mužně vydobili svojí vlasti svobodu Máte věčně žíti příkladem vždy býti všemu svému národu. Jeden každý z vašich četných řad dobře mužně pro vlast umírat. Vaší krve rudé národ vždycky bude vděčně vzpomínat. Hoši od Zborova klidně v zemi spíte, vy se nikdy více domů nevrátíte. Vy se nevrátíte nikdy více zpátky, víckrát nezříte svou zem.