Byl ^Hmivítr znát v ten ^Azvláštní den, já nad temným ^Emořem ^Hmistál. Když ^Hmivečer se k noci nachýlil, blesk ^Dudeřil opo^Adál a ^Hmizaduněl hrom a najednou se ^Dvítr uti^Ašil, já ^Hmizkamenělý ^Aúžasem stál náhle na ^ESpansow ^HmiHill. Pak šel jsem cestou k údolí a přítele uviděl. On stiskl mi ruku jako dřív, jenom šedivé vlasy měl. A povídá, že je jediný, kdo v rodném kraji zbyl, ostatní prý jsou v podzemí na úpatí Spansow Hill. Já nevěřil a kráčel dál, kde láska má měla dům, častokrát cestou zamával bělostným oblakům a ona stála ve dveřích a já ji políbil, stejně jako před léty na temeni Spansow Hill. \"Tvá kůže je jak padlý sníh, tvé oči jsou tůně hor a vlasy tvé hoří soumrakem, když slunce jde za obzor.\" Ona řekla jen:\"Ach lásko má, proč dřív ses nevrátil? Podívej večer odchází a tma skryla Spansow Hill.\" Tím směrem jsem hlavu obrátil a byl jako oslepen a bloudil slepý krajinou, než přišel nový den. Zas vítr foukal nad mořem, já věděl, že tisíce mil a půl vlastního života mě dělí od Spansow Hill. MEZIHRA: ^{Hmi, D, E, Hmi, D, E, Hmi, D, E, A, E} Zas vítr foukal nad mořem, já věděl, že tisíce mil a půl vlastního života mě dělí od Spansow Hill.