^CPřihodilo se to jednou v neděli^Ami v ^CGrandu jsme ji smutnou sedět viděli. Kluci měli kecy já je nevnímal, ona byla sama nikde její král. S řádkou trablů jsem se tehdy potýkal, snad jí o nich nikdo nikdy neříkal. Nebylo mi tehdy vůbec do zpěvu, však náhle jsem byl zcela blízko objevu. ^AmiŽe chci jí mít, já ^Fchci ji mít^{Ami F}tu smutnou hol^Cku s citró^Fnovou šá^Clou. ^G Pak jsem někam odjel na pár dlouhých dní, marné však to bylo táhlo mě to k ní. Hlodala mě stále stejná obava, jestli tuhle šanci právě nevzdává. I když nepatřil mi ani její stín, nepřiznal bychnikdy, že k ní nepatřím. Čím dál méně bývalo mi do zpěvu, vrátil jsem se k místu svého objevu. Chtěl jsem s ní být, já chtěl s ní být, s tou smutnou holkou s citrónovou šálou. Hledal jsem ji ve všech městských uličkách, hledal jsem ji po bytech i na cestách, propadla se někam jako v pohádce, kvůli ní jsem chtěl i horu pokácet. Až na jednom malém tichém nádraží, spatřil jsem jak lokálka ji přiváží. Teď jsem se moh´ klidně pustit do zpěvu vždyť právě jsem byl zcela blízko objevu. Že teď ji mám, vezu ji k nám tu smutnou holku s citrónovou šálou.