1. Hodiny ^Emibijou na věži, ty přestá^H7váš tomu věřit, čemu jsem ^Amivěřil doposud, tak mě teď ^H7prosím tak nesuď.Kolem nás ^Emiprošli andělé, křídla mě^H7li polámané, s výrazem ^AmiKaina ve tvářích nám odmít^H7li cokoliv říct. Rf. ^AmiTak stojíme naproti ^D7sobě, ^Gskloněné hlavy a ^Emizrak upřen na zem, ^Amizačínat něco v této ^D7době, ^Cněco se slečnou v ^H7černé róbě. 2. Když to tak vemu prakticky, zůstaneš pro mě navždycky v srdci mém co silně bije, kolem mě plazí se zmije. Snad na zádech mám luk a šíp, snad navždy zmizí ten můj hřích, snad postavím se vzpřímeně - nejsou to plané naděje! Rf. Doufám, že teď ti můžu říct: "Všechno je v pohodě a všechno má říz", večer pak kouknout na měsíc, padají hvězdy čím dál víc.