Abeceda Život ^Cje jak abeceda, smysl ^Epísmen, slov a ^E7vět, někdo ^Aminašel, někdo hledá, život ^Fje jak abe^Gceda a z ní ^Csložíš ^Gspoustu ^Cvět. A je ^Calej třešní z jara, alej ^Ebílá jako ^E7pára, B jsou ^Amibarvy zahrad v září, i tu ^Fkytku čeká ^Gstáří. C jsou cesty tam i zpátky, někdy dlouhý, někdy krátký, D je doma někde v koutě, tam, kde končej všechny poutě. E je Eva, první žena, pro hřích z ráje vyhoštěná, F je faleš sestra zrady, k té se raděj obrať zády. G jsou gesta, němá slova, a za ty se všechno schová, H jsou hvězdy, co se třpytí, nevyrovná se jim kvítí. CH je chleba z žitných lánů, skýva chudých, skýva pánů, I je inkoust první řádky, co si čmáral do pohádky. J je jizva v srdci skrytá, život jizvy nepočítá, K je kámen nezestárne, ale člověk má to marné. L je láska, slabé chrání, za peníze není k mání, M je matka, má tě ráda, i když pláče, i když strádá. N je nouze, přepych střídá, často po ní chodí bída, O je omyl, to se stává, čekáš pád a přijde sláva. P je pravda, maják v bouři, nikdy oka nezamhouří, R je radost, malé ptáče, co si je tak žitím skáče. S je smutek, husté vrásky, často bývá z velké lásky, T je touha, voda živá, její pramen v každém zpívá. U je úžas dětských očí nad tím, že se země točí, V je hořká vůně hlíny, každý musí mezi stíny. Z(et) je ^Czemřít a tak tedy, Z(et) je ^Ekonec abe^E7cedy někdo ^Aminašel, někdo hledá, život ^Fje jak abe^Gceda a z ní ^Cstvoříš ^Gcelý ^Csvět.