1.^ADo tmy zní volání. ^EOzvěna vrací jméno ^Ftvý a ^Gjá ^Fdál ^Asním. ^AVrátit chtěl bych zas ^Ečas, tebe s ^Dním. 2.^AČas sladkých vyznání, ^Enikdy už nevrátí se k ^Fnám, už ^Gztich ^Ftvůj ^Asmích. ^AJen zvony vyznání, ^Edunění plný černý ^Fchrám, ^Gúú^Fúúú^Aááá. R.^APo všech zdech píšu ^Ejméno tvý - má ^DKarin. ^ANevěřím, že ^Emusela's mi ^Dlhát. 3.Neznal jsem tajemství skrývaná pod tvým usměvem, čas krutých her. Prohry i ztráty tvý, bezedná propast bílých stěn, úúúááá. R.Po všech zde píšu jméno tvý - má Karin. Nevěřím, že musela's mi lhát. R.^ATvá ^Esmrt má příchuť ^Gvysvobození^D, ze všech ^Apout co ^Ejehla umí ^Gdát^D. ^ATvá ^Esmrt tíží ^Gjako kamení^D, stává se ^Ajen ^Eco se musí ^Gstát^D. 4.Chci vážit na gramy, přes bílý závoj vnímat svět - a co dál. Krutý je poznání, nikdy se nesmět vrátit zpět, úúúááá. R.Po všech zde píšu jméno tvý - má Karin. Nevěřím, že musela\'s mi lhát. Tvá smrt má příchuť vysvobození, ze všech pout co jehla umí dát. Tvá smrt tíží jako kamení, stává se jen co se musí stát. R.Po všech zde píšu jméno tvý - má Karin. Nevěřím, že musela\'s mi lhát. Tvá smrt má příchuť vysvobození, ze všech pout co jehla umí dát. Tvá smrt tíží jako kamení, stává se jen co se musí stát. Má Karin. []