Kroky mé samy jdou cestou kterou znají,
petřínská zákoutí jarem rozkvétají,
kroky mé samy jdou až k lavičce naší,
tam je mnohem snažší chvíli snít.
R: Kéž lavičko, kéž bys promluvila
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ruka má tě kdysi poranila,
když jsme ryli srdce a v něm monogram.
Tys nás tenkrát spolu seznámila,
polibky jsi kryla jasmínem,
o štěstí jsem v obětí tu snila,
Petřín zdál se rájem a ráj Petřínem.
Tys tady slyšela všechny moje stesky,
snad jsi i viděla slzu v očích stát,
více však vzpomínám jak byl svět hned hezký,
když řekl: mám tě rád.
R: Kéž lavičko, kéž bys promluvila
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ač nám léta hlavu postříbřila,
stále k tobě ráda chodívám.
🏆 Pozri si TOP 100 najhranejších piesní
→
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
http://www.blesk.cz/Clanek50938.htm
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵