Závrať v tobě dřímá, znáš to líp než já, temně svítí bílej chrám. Z výšky touha líná do tmy zavolá jméno, na který se ptám. Mám v hlavě jen pár vět, já znám ty fráze nazpaměť. Chci víc než tvý slova, jména. Nejen hru, co nemá téma. Máš v rukou celej svět a chceš o tom vyprávět. Znám tvý slova beze jména jak svý boty - žádná změna. Veď mě mlhou časů dobrých nebo zlých. Ohněm s tebou projít mám. Nech mý tóny hlasů znít v tvým objetí. Padám dolů ke hvězdám. Tvý slova jsou jak list, co víc nechci nikdy číst. Mám po krk hloupejch gest a křičím: ,,Tak už dost!"