^{Emi, C, G, D} Potkal jsem starce a ten mi vyprávěl příběh. Příběh o chlapci, který měl krásný dar: rozdával lidem radost a moudrost. Byl mladý, úspěšný, plný elánu, lidé ho měli rádi a byl brzy velmi slavný. Měl ale jednu chybu: život ho nenaučil prohrávat. A tak šel čas, on zestárnul a s ním zestárly i jeho myšlenky. Lidé na něho zapomněli a zůstal sám, ale nikdy, nikdy nezradil sám sebe! R: ^CZůstaňme ^Gvěrní, ^Czůstaňme ^Gvěrní, ^Czůstaňme ^Gvěrní, svým ide^Dám. ^EmiPřání ^Cměl, chtěl ^Gradost rozdá^Dvat, jen chvilku směl, už umí prohrávat. Svět mu lhal, život rychle uvadá, ^Emizůstal ^Csám, i když ^Dměl svůj ideál. R: Toho starce jsem už nikdy neviděl, než odešel, ještě mi řekl: „Nikdy nikomu nevěř a vždycky se spoléhej jen sám na sebe.“ Často jsem pak chodil na místo, kde jsem ho potkal a přemýšlel jsem, proč mi to vlastně všechno vyprávěl a čím víc jsem na něj myslel, tím víc mi něco říkalo, že ten příbě byl vlastně jeho život a tím chlapcem byl on sám. R: (do ztracena)