SHOW Roman Dragoun?/Soňa Smetanová Za městem se chystá mezihvězdná show. Ještě jeden stožár a provaz natáhnout. Tlampače už duní, je to jiný svět. Provazové chodce loví světlomet. Tak odmysli si lano a jenom světla planou. Chodci přijdou hned na světelný let. Nebudem' tu stát, já chci letět s nimi, poháněn cenami světelnými. Okouzlen tím, co zveme uměním. Hřbety koček z kolotoče. Jízdní počet pavích oček. Správné borce ve větrovce na kytovce pod ledovcem. Nosorožce v zimní kožce. Protinožce. Protinožky. Jazyk lavin odežhavit. Jak to strávit? Jsem lovec ptačích perspektív, za letu mění čich. Pak bystrozraký, jak nechci zpátky světelný let; neumí odpouštět. Dá buď všechno, nebo nic. Záznamy zřítelnic. Mně nebolí spáči z přízemí, ti nemají k letům zmocnění. Pozor, komín! Mrtvé stromy zeptají se, co já, co my. Hlavní stany. Tajné plány, přísně tajné mluví samy. Divným lidem v domě smutku vidím vskutku do žaludku. Zaznamenám ústa hněvem rozpálená. Za městem už balí mezihvězdná show. Masírujou svaly. Účet napíšou. Zas jeden hráč by letěl s nimi, zůstal tu stát celý divý. Vesmírná pouť skončila. Co to máš s očima?