Ch^Amiodím si po světě s rukama v kapse, sl^Geduju cvrkot zp^Fovzdál^Amií, snažím se dělat jen, co se mi zachce, n^Gehasím, co mě n^Fepál^Cí, z^Dmiahlédnu jiskru, ^Ga hned se ztr^Catí, dř^Dmiíve, než chytne pl^Gamen^Eem, ^Amia kdo má pocit, ž^Ge je snad jinej, ^Amiať klidně h^Eodí kamen^Amiem. Když zjistím, že mi jde výplata dolů, u piva hlučně nadávám, když se pak s vedoucím sejdeme spolu, ihned mu ruku podávám, nabídnu srdce a z levé kapsy bankovky v barvě zelené, a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. ®: Js^Fem trochu servilní, n^Eikdy však drzý, vš^Fak nemusím bejt r^Eovnej chlap, j^Amiak řeknu větu, hn^Ged mě to mrzí, b^Amiojím se, ž^Ee jsem vedle šl^Amiáp'. Nenosím u sebe granát či minu, chovám se celkem normálně, na úřad přináším lahvinku ginu, potom se třesu v čekárně, zdali mi dnes už to razítko dají na lejstro vlastně bezcenné, a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. [R:]4. ^FMá^Em ^Fúc^Etu^Ami k t^Gěm^Ami, co^E š^Amili za svou pravdou, sám pro ni zemřít odmítám, nechám to na jiný, ať mi ji najdou, a já ji vděčně uvítám, mluvíme o těch, co zbytečně padli, občas si na ně vzpomenem, /: a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. :/