^HVe frontách vozů v září minulej rok, u kterejch dá se ztěží na dálnici držet ^F#krok, ^Hviděl jsem dívku umývat prach z předních skel, měl jsem propocený záda z těch ^F#koženkovejch sedadel.^H Tak jsem vystoupil z vozu a nechal ho na kraji stát, a díval se kolem proti gustu žádnej dišputát, a pak jsem se jí zeptal jó jestli by nebylo vhod, pro začátek někam si jít sednout a prohodit spolu pár slov. R: Tak koukni ^Ejá dneska fakt nevím, řekla, ^Hco ti vodpovědět mám, a neber si to nějak ve zlým, já tyhle řeči už na zpamět znám,^{F# H}já lehám si denně na přední skla řidičům, a vím že jdu na nervy ženám a ^F#svejm vlastním rodičům.^H Jak se říká život mívá divnej spád, to se namluví řečí, však myslí se to navopak, zkrátka skončili jsme spolu a zavřeli ten hloupej krám, ráno probral jsem se u ní, ještě dneska na to vzpomínám, A tak se dívám vod toho září každej den, na příkazy k cestám, jestli nevedou tím směrem, v zrcadle vzpomínek jí vidím, jak umývá prach z předních skel, a zas mám propocený záda z těch koženkovejch sedadel