Moskva slunce spadne o půl sedmý vždycky každej den a opravdický muž nestojí u silnice moje zlatá krasavice za dobrou cenu umíš lepší kusy teď jsme dva tak kdo to zkusí janet marlain ta se usmívá když je řekneš možná že ti zazpívá moskva je tím čím vždycky byla nikdy se mi nelíbila kouřit cigarety je láska krutá bílá stěna právě omítnutá svítí ve tmě jako měsíc dnes mě už nic nevyděsí moskva je za kopcem a furt se blíží tak jí řekni co tě tíží koupil jsem si novou pušku tak si počkej na výslužku můj drahý a moje drahá nebudu ten kdo se zdráhá koupil jsem novou botu podívej se na temnotu jak je tmavá a jak se směje neotáčej obličeje opravdický muž co má dvě hlavy dlouhé vlasy, pevné zdraví jeho péče o květiny nemá vůbec žádné stíny město nemá jednu střechu muži se nedostává dechu rána ránu vystřídá, opravdový muž už neposnídá