Ležel jsem u řeky, obloha bez mráčků, v tom vedru byly ryby s rybáři na jedný lodi. Šplouchání vody, bzučení čmeláčků, a od hladiny odraženejch tisíc sluncí ve větvích. Přišla tiše jako sen, ramínko tetovaný, piercing v břiše a dredy ve vlasech. Přišla loukou vlčích máků, šatičky květovaný, a pleť bílou, tak bílou, jako padlej sníh. Ref. Drobounká zrzka se smutnejma očima svlékla se na břehu ve stínu olší. Já, ukryt v trávě, trpím a přemítám, jestli mě nevidí, nebo mě zkouší, jestli mě nevidí, nebo mě zkouší. Pak skočila do proudu, kde se voda točí. Já cítil slastnou bolest Amorova šípu v hrudi. Hlídal jsem šatičky v trávě, nemohl z nich spustit oči a těšil se až se vrátí, vykoupaná a svěží. Jako korálky na nit den navlékal hodinu za hodinou, s večerem hukot řeky sílil, až jsem si musel zakrejt uši. Už dávnou jsou všechny holky v kraji pod peřinou, ale šatičky květovaný dál v trávě leží. Ref. Drobounká zrzka se smutnejma očima svlékla se na břehu ve stínu olší. Já, ukryt v trávě, trpím a doufám, že mě vidí a že mě zkouší, že mě vidí a že mě jen zkouší.