Jediný klobouk v přítmí šatny visí Jedniný pán sedí za stolem Sedí tu sám a sedával kdysi jedniný pán – pan “bohém” Lokál je prázdný, hosty zatím čeká Určitě příjdou, ten pán to ví Sklenice svítí, čekají na rty Když se jich dotknou zledoví. Obláček kouře chvíli se vinul Pohladil tvář léty znavenou Záhy se ztatil u stropu zhynul S myšlenkou plachou, nevyřčenou Začíná večer jako každý jiný Večení hosté už se blíží tmou Pán na ně čeká i když je nezná S nadějí svou, ztracenou