Otevři deštník nad svým srdcem, když zavřít oči není nač, to včera ještě bylo deštěm, to dneska jmenuje se pláč. Otevři deštník nad mým srdcem, neříkej zítra bude líp, není zítra v tomhle dešti, kolem jen budí tváře ryb. Cesty samej kámen a začíná lít, to je ten divnej ráj, kde můžem žít. Otevři deštník nad mým srdcem, jak noční nebe plné hvězd, když bude svítit aspoň jedna, zkusím to ještě chvíli snést. Otevři deštník nad mým srdcem, prší už takhle tolik let, tenhleten déšť nepadá z nebe i když v něm tone celej svět. Cesty samej kámen a začíná lít, to je ten divnej ráj, kde můžem žít. Otevři deštník nad mým srdcem a můžeš klidně stišit hlas, na vztek tu dávno není místo, přísahat nezbývá už čas. Otevři srdce pŕed mým deštěm a spolkni se mnou ten můj pláč, není-li zítra v tomhle dešti, tak zavřít oči není nač. Cesty samej kámen a začíná lít, to je ten divnej ráj, kde můžem žít.