Jsem sám, snad zvoní mi hrana a z hrdosti zbylo jen půl a taky přestal jsem počítat rána kdy jen mávám na záchranný člun a když do tváře pravdám teď splácím svou marnivost velmocí zas chodím po stopách stočených v kruhu a v noci spouštím se s bezmocí Cestou ze dna, na důkaz teď míjím střepy z nás a uvězněn hladinou tónu jak vůně v lahvích od šampónu Jestli hrát svou poslední z rolí a být terčem do střelnic nebo zas všechno to hezký si střádat tak jako oblázky do sklenic a pak dál zas nahoru, dolů svůj kříž na zádech nést dost už viděl jsem na dně vzdávat a život cítit jen jako trest Cestou ze dna, na důkaz teď míjím střepy z nás a uvězněn hladinou tónu jak vůně v lahvích od šampónu Cestou ze dna, na důkaz teď míjím střepy z nás a uvězněn hladinou tónu jak vůně v lahvích Cestou ze dna, na důkaz teď míjím střepy z nás a uvězněn hladinou tónu jak vůně v lahvích od šampónu Cestou ze dna, na důkaz teď míjím střepy z nás a uvězněn hladinou tónu jak vůně v lahvích...