Kdo^Emi králem má se stát, ne ^Gvšak z Bo^Dží vůle,^{Emi G}a spousty slzí^D z očí zamžen^Emiých. Tak pozvedni svou ^Gčíš, vždyť prav^Dda je ^Emive víně, a tisíc sl^Dov jinak^Emi myšlených. Náš král miloval krev víc nežli svoji víru, a jeho rádcem stal se štít a meč. On jednu slabost měl, nedokázal žít v míru a panovačná vždycky byla jeho řeč. Za^Gs na bitevním p^Coli ři^Dnčí brně^Gní a m^Emiírný klus k^Amioní se ve t^Drysk prom^Gění. Kr^Gev mi z če^Cla stéká a si^Dl už ubýv^Gá, ne^Eminí na co ^Amičekat, náš král ^{D, Emi}umírá. Průvod smuteční svůj chorál smutku zpívá a každý soucit jenom předstírá. Králův pergamen všem chtivým hlavy stíná a kdo černý samet zítra posbírá. Rozlomená pečeť je opuštěná, jenom já ji nečet’, vždyť měla být má. Tak ještě malou chvíli a půjdu i já. Jen vzpomínky zbyly, čas pravdy začíná.