Snad Gpostý si tiše předčítám,
v lavici Emipsaný vzkazy, který znám,
Amikolik slov, co Dvryto je tam
Hmituší už skoro vybledEmilou,Emi/D
Ckdyž si čtu, divnej Gpocit mám,
Amipřemýšlím, jak ta Dléta jdou.
®: GTěch knížek Cčtených Gpod laviCcí,
Gtěch kaněk v Csešitě a Gkolem,C
Ga místo H7vzorců v EmipočetniciC
Aminapsáno "Školo, Dsbohem!"
Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
®:
Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v Amilavici Dtužkou popsaGnouGmaj7
|
Čechomor:
Pavel Novák:
