*: Chtěla bych ti být vdCěčná, vFíš, snad za to, že plGatím životem
nD#aplněným tvou přGedstavou o bCytí, lásce a cti,
já měla bych být vděčná za to, že plFatím
volností, ktD7erou tak moc toužím mGít.
®: Tak už mi nCalej, mám duši docela prFázdnou,
čistý víno mi nCalej, já snesu vGíc,
nebuď jak mCalej, slova ti na jazyku vFáznou,
nejsem hlCoupá, vGím, co chceš řCíct.
VzpComínám, jak kdysi já mFohla zlatou být,
čas mě nD7echal hrát si se psy, z jGedný louže s nima pít,
tCeď jak voda v láhvi jsem, lFed však láhev trhá,
když zmD7rznu pod tvým pohledem, tGak už tě nic nespoutá.
®:
Střepy z láhve jsou štěstí, slánka nosí pláč,
tu kaluž vína na stole už nepřeplave nikdo z nás,
líp bude, když zmizím, čas vypere z očí sůl,
odcházím do rytmu kapek stékajících z rampouchů.
®:
®: Jé, nalej, nalej, mám duši prázdnou, prázdnou,
víno mi nalej, nalej, já snesu víc, víc,
nebuď jak malej, malej, slova ti váznou, váznou,
nejsem hloupá, vím, co chceš říct.
|
Autumnist:
