Žasnu
Vstanu:
V hlubinách otevřu oči;
i když můj dech téměř selhává, přežiji.
Počkat, je tu něco nejasného,
něco, čeho se bojím, se blíží.
Můžeš to být ty? Komu patří ten hlas?
Je nyní čas se rozhodnout?
Au, ta nesmyslná bolest, ten nesmyslný mozek teď překypuje radostí.
Mohu to být já?
Může se to odehrávat teď?
Měl bych začít skládat přísahy?
Vrátím se:
na to, že žiji, na to, že dýchám, na to, že hořím,
přísahám, že si vším projdu.
S rukama napřaženýma do tmy,
s očima přitisknutýma ke sklu,
Žasnu, zda je to všechno pravda.
Přemýšlím,
žasnu, zda je to všechno pravda...
|
Van Der Graaf Generator:
Van Der Graaf Generator:
