Budeš-li nožem,
vzduchem chci být,
budeš-li slovem,
dravcem chci být.
Tím slovem se tě dotknu,
to nejsem už já,
tak pročpak teď mluvíš,
jsem ozvěna tvá.
Budeš-li smíchem,
časem chci být,
budeš-li světlem,
křikem chci být.
Tím světlem tě vidím,
nevíš však kde,
jsi ode mě na krok,
ale kudy se jde.
Někdo z nás nás opustil,
jsme tu stále ze všech sil,
je mezi námi skála spíš,
jenže tou skálou nevidíš.
Budeš-li sluncem,
nocí chci být,
budeš-li rukou,
větrem chci být.
Tou rukou na mne saháš,
je to mrtvá větev jen,
tak jak to můžeš cítit,
tak jak noc cítí den.
Někdo z nás nás opustil,
jsme tu stále ze všech sil,
dřív ale skálou uvidíš,
než sám svou lásku pochopíš.
Á á á á á á .....
|
