venku je šero a uvnitř možná nostalgie šero a všichni kolem chodí v bílé směj se vždyť nádherný je pohled na nemyté kachličky od krve postup je jasný tak soucitný a beznadějný plačeš že všechno bude jako loni směj se vždyť nádherný je pohled na zelené potahy od krve z dálky je krásné pohladí na duši parky jsou zelené tak co si víc přát to všechno známe smrt nikdo netuší zákeřně pomalá šance jdou spát vezem se vozíkem tunel je zátiší jenže to bolí když jedeme dál psychické poruchy práškové pohledy hosté se hromadí (u sanatoria ráj) co z něho zbylo byl vlivný ještě dýchal zdravě troska co dívá se jen vyčítavě směj se jak morbidní je pocit zvracet svou krev přímo v klášteře v pokoji zima až naskakuje husí kůže skalpel co řozřezal ti venku růže směj se jak morbidní je pocit nechat svou krev přímo v klášteře sanatorium...