Máš pár vzpomínek, říkalas’ „To se stává“. Láska pálí, dávno to víš. Chladná jak smutek byla jsi jako svíce. Kolik je to dní, co dohoříváš? Poslední z chladných dam, co v sobě máš, zblízka spálí nás, tvůj ráj. Barová růže věčná je však suchá jako tráva. Končí na dně, víko, co vím. Hledáš na dně flašky, zjistíš, že není pravá. Tak další dáváš si, vždyť je to ta samá. Poslední z chladných dam, co v sobě máš, zblízka spálí nás, tvůj ráj. S prázdnou dlaní odcházíš tak jako poprvé. S jinou duší odcházíš, a ne naposled. Poslední z chladných dam, co v sobě máš, zblízka spálí nás, tvůj ráj. Poslední z chladných dam, co v sobě máš, zblízka spálí nás, tvůj ráj. Tvůj ráj, tvůj ráj, tvůj ráj.