^CŠel strání ma^Amilej kluk ^Dmia koukal do ^Gmra^G7ků ^Cpískal, nevím jak ^Emiho znal, ^Fblues dvo^Gudenn^Cích tuláků, ^Cruce v kapsá^Amich vražený ^Dmia našpule^Gnou tvář, ^Cjaro otvíralo ^Emizem, ^Fjak ^Gkázal kalendář. ®: ^CVzduch voně^Amil zelení, já ba^Ftoh nahodil, kluk přede mnou ^Gsi ^G7hvízdal, ^Cšel bosej po st^Amiráních, boty ně^Fkam zahodil, mě připadal ^Gjak ja^Crní ^Amikrá^Fl.^{G, C} Léto jako silný proud mé toulky odnáší, a malíř, mistr čas barvy podzimní nanáší, dlouho z okna vyhlížím, vítr venku honí sníh a já zase vzpomínám, jak na jaře ve stráních ®: Takže až zas přijde čas a země zavoní a probudí se v nás to divoký volání, na známým nádraží si batoh nahodím, a dám se zase vést tím sladkým vábením. ®:Vzduch voní zelení, já šlapu dál a dál, a někdo v dálce hvízdá, jde bosej po stráních boty někam zahodil, je to můj jarní král.