Světla zhasly, už nemá proč tam stát, čekat na svit, když právě dneska přestal hrát vkládat svůj život, do svého smyslu nemá cenu podium pro něj vyschlo, pocítil naposledy trému teď už může jenom pamatovat, na poslední slova na zmatek před koncertem, nechal své jméno skandovat nepocítí nic, možná vzpomínky na víkendy, na dny ve studiu, na texty a na výlety dneska naposledy pán, příště jenom host dnes naposledy dal svojim lidem svou moc nezbořil most, jenom se nchtěl navždy procházet dokud nespadne, aby nemusel začít od hráze rap mu dával svobodu, ale nestačila k tomu aby jako profesionál stoupal životně nahoru měl peníze, kontakty, úspěch, slibnou kariéru, chtěl změnit směr, uniknout zpátky z protisměru nechtěl měnit sen, chtěl ho snít i když bude po něm nezměnil se, i když stále rostl jeho prodej jeho jméno byl pojeb, dokázal ovládnout slovem byl mladým patronem, upřímností ozbrojem s každým dalším krokem, se vzdaloval sobě svojí minulosti, dělal to všechno pro svoji oběť začínáš, končíš, posloucháš? Pojď blíž píšeš ať něco znamenáš začínáš, končíš, posloucháš? Sám víš jestli tvůj život něco znamená tam kde jeho život začínal rapem, teď začíná jinak a kde končil rapem, tak teď končil u jeho syna skončilo období kdy mohl nálady střídat vracet se pozdě domů, s postelí se nad rány vídat čím dál víc chtěl aby jeho syn měl víc let aby vyspěl a mohl s ním vzpomínky sdílet, vracet se tam, kde byl rap nonstop vedle něj, učit se z minulosti, to jak a proč hrát fair play syn ho nevědomě učil zapomenout na mládí na jeho sílu proměn, neměl čas se navrátit ani chuť, už mu jenom ukazoval covery desek na texty chtěl počkat až mu bude nejmíň deset těšil se na každý den strávený s jeho synem zároveň se modlil ať minulost nikdy nepomine ať se nikdy v životě jeho vzpomínky neztratí hudba byla jeho minulost bez které se prostě nedá žít