^DNesmíš oči ^Ddimklopit, ^Emi7že jsem jednou ^A7klopýt', ^Dmusíš odpus^E7tit můj hloupý ^A7hřích. ^DDej mi prosím ^Adimraděj ^Emi7sebemenší ^Gminaděj, ^DŽe smím smutek ^E7slíbat ze rtů ^A7tvých. Jen ^A7+pro ten ^Ddnešní ^Dmaj7den sto^D6jí ^Ddimza to ^A7žít,^{Adim, A7} jen ^Gklid ^A7svůj ^Emitichý mít^A7 víc po ničem netou^Džit.^{Ddim, A7} Jen pro ten ^Ddnešní ^Dmaj7den, ^D6snad pro ^Ddimúsměv ^A7váš^{Adim, A7} se ^Gživot^{A7 Emi7}změní ^A7v sen ^Emiten den, kdy ^A7štěstí ^Dpotká^D7váš. Nesmíš se ^Gptát, ^Gmico bylo včera, ^Dbude zítra snad, jen dnešek ^F#miuchopit a ^Hmipochopit, že ^E7nejkrásnější den je dnešní ^A7+den. Jen pro ten ^Ddnešní ^Dmaj7den ^D6stojí ^Ddimza to ^A7žít^{Adim, A7} jen ^Gklid ^A7svůj ^Emitichý mít a ^A7víc po ničem ^Dnetoužit.^{B7, A7, D6}