Smutný, šťastný každé ráno ten dělník vypadá beznadějně prázdný se večer zpátky domů vrací Píchačky cinknou A on vyjde ze dveří tisíce takových večer fabriky zvrací tramvají domů s jedinou myšlenkou na teplou večeři a ráno znovu, znovu, znovu, znovu... Nechápu tě, nejčernější proletáři miluju tě, tak jak ty miluješ mne jsi svatý s propocenou svatozáří jsi svatý a nevíš hodiny a nevíš dne Jenom ty rozezvučíš sirény a zvony rozhazuješ žhavé tmavě modré špony cítíš se plně ve své epizodní roli jsi šťastný plný, velký, velký, velký... Malý jsi, malý jak stárneš před modlou roboty Smutný, ano jsem smutný že nechápu tvé neděle a soboty Rukávem ze staré košile vyleštíš Baťovy šněrovací střevíce dvěma prsty ukážeš ke štítku promaštěné čepice a jdeš je mně smutno a nehledám rým jdeš se přesvědčit jak tě nechápe tvůj vlastní syn Pak se vracíš smutně rozřežeš týden staré noviny a vší silou všechno nabodneš na záchodě na hák a křičet budeš, křičet – Klid, klid, klid, klid, klid! A já kolem tebe projdu se zavřenýma očima ani nevíš, jak dobře znám tvůj byt V pondělí tě potkám ve starém saku záplatovaném starou celtou a vonět budeš jako před týdnem salámem, solvinou a meltou V pondělí, stejně jako v pátek v pondělí, stějně jako v pátek Starý budeš, starší o jeden jarní svátek o jeden jarní svátek...