PO KAPKÁCH Roman Dragoun/Soňa Smetanová To všechno, co sis nabral do hlavy, tam tak neodbytné je. Dnes na to právě nějak nestačíš, stále zbývá malá naděje, jak nedat šanci pustým myšlenkám, které ženou do ulic. Šestý smysl hbitě napoví, že se vás tam najde víc. Ú-a, o-o, bude nás tam víc. Ú-a, o-o, bude nás tam víc. Svou duši beze zbytku provětráš, jindy nesmí nahá na světlo. V tichém nadechnutí zazáří, tak už jednou přestaň hledat zlo. V těch větách, které pravdu neztratí, co jich pro nás nikdy není dost. Vyvolány prudkou závratí, střemhlav míří přímo na věčnost. Ve dne, v noci - bez přestání padá hvězdný prach. Barvy nám - jak sochám - ubírá. Naše radost v deštích času stále zářivá, nechce žít jen ve svých vzpomínkách V té chvíli - rozjemnělý - pochopíš: každé moře má své dno. A jen se od něj křídly odrazí, ptáci vzhůru vylétnou. Tvá cesta není jedna jediná, je tu tisíc různých drah. Jak najít sílu k jejich poznání - - tak ji sbíráš třeba po kapkách. Ve dne, v noci - bez přestání padá hvězdný prach. Barvy nám - jak sochám - ubývá. Naše radost v deštích času stále zářivá, nechce žít jen ve svých vzpomínkách