Cítim v sebe chladný vietor, snažím sa pozrieť do predu, čiary na dlaniach zrazu nikam nevedú. Keď beznádej je jedno ráno, keď každá jazva jednu noc. Bežím sebe samej na pomoc, keď ublížil ten kto mal milovať. Len stáť v nekonečnom daždi, len stáť v nekonečnej páľave. Padla som na dno a podvedená, to čo žiadna žena zažiť nemá. Nemôžem ďalej a preto spím, byť či nebyť, či ostať s ním. Refrén : Kto vie, ako to je, prečo je šťastie vrtkavé ? Prečo je telo boľavé ? Kto vie, ako to je, prečo sú vŕby bútľavé ? Prečo sú cesty túlavé .. Když se v čase zpátky vrátím, rozervaný vztah je pouhý prach, který ulpěl v našem bytě na stěnách. Tak proč sem k sobě stále němá, a musím přežít další noc. Sama sebe prosím o pomoc, když ublížil, ten kdo mněl milovat. Jen stát v nekonečném dešti, jen stát a hledat odpověď. Už nemůžu dál žít v tomhle hříchu, když smutné slzy utápím v smíchu. Nemůžu dál a proto spím, být či nebýt,nebo zůstat s ním. Refrén : Kto vie, ako to je, prečo je šťastie vrtkavé ? Prečo je telo boľavé ? Kto vie, ako to je, prečo sú vŕby bútľavé ? Prečo sú cesty túlavé .. Dřív než slunce dnes zapadne, řeknu ti to co se bojím říct. Než stratím víru na konci dne, abych mohla odplout pryč. Tohle jsem ti neslíbila, sem plachá, hebká a jasně bílá, foukám vítr směrem, kterým chci jít, ten kdo mněl milovat. Refrén : (2x) Kto vie, ako to je, prečo je šťastie vrtkavé ? Prečo je telo boľavé ? Kto vie, ako to je, prečo sú vŕby bútľavé ? Prečo sú cesty túlavé .. Dřív než slunce dnes zapadne, řeknu ti to co se bojím říct. Než stratím víru na konci dne, abych mohla odplout pryč ..